Jak jsme se BEROUNili
27. 07. 2004
Aktuálním dnem v kalendáři se stalo úterý 27. července 2004, kdy se naše výprava rozdělila na dětskou část dychtící po zážitcích z výpravy jim dosud neznámé a opředené možným tajemstvím a skupinu dospělých, která spíše brzdila ručičky na svých hodinkách, neboť termín odjezdu se neúprosně blížil a věci nezbytné pro "přežití" stále ještě nebyly na svých místech.
Pro některé z nás nezačala výprava zrovna šťastně (neplánovaná automobilová havárie), nicméně nakonec jsme vyrazili v 17.30 v pohodě a plné polní vstříc novým zážitkům v čele s vedoucím Romanem de Bortoli alias "Bordeláčem" a jedinými "žijícími" účastníky I. raftového ořechovského výletu Zdenkem alias "Mozkem" a Pavlou Dvořákovými a jejich ratolestmi Leňulou a Lukášem. Nejpočetnější skupinou byli Nováci - Petr alias "Véhon" s Ivčou a jejich dvěma vzájemně se milujícími dítky Peťulkou a Klárkou. Pátým "Novákem" byla Káťa se svou hrdličkou Álou alias "Lálou". Další dvojice tvořili Martin s Julií a Radek s Peťou. Pro tento výlet byli "single" Pavel, Tomáš a Franta, který se přidružil později.
Po rozdání trikotů a několikahodinové cestě po dálnici D1 připomínající jízdu v hodně rozkodrcaném vlaku staršího data výroby jsme dorazili do místa určení - tábořiště "SKRYJE". První večer byl ve znamení přežití velmi chladného nočního počasí a celkově byl pojat jako večírek seznamovací.
Během středy jsme zdolali cca 11 km této velmi krásné řeky protékající úžasně tichou a nádhernou krajinou. Specialitou Berounky je již její vznik. Jak je známo, tato řeka nikde nepramení, nýbrž vzniká soutokem čtyř řek - Mže, Úhlavy, Úslavy a Radbuzy. Povodí celé Berounky má plochu 8860 m2, délka toku je 246 km a z toho sjízdná část tvoří 220 km - my jsme pokořili během následujících dnů pouze cca 45 km.
Po 11 km jsme se utábořili v kempu Višňová II a v našem programu přišla na řadu KPČ - neboli kulturně-poznávací činnost. Tentokrát jsme svůj zájem soustředili na hrad Křivoklát, který zdobí naši zem již od II. pol. 13. století. Za vlády Jagellonců prošel pozdně gotickou přestavbou a dnes je zajímavý svými interiéry, sbírkami a expozicí pozdně gotického umění. Výprava byla zakončena prohlídkou hladomorny. Večer se naše výprava rozrostla o Františka a navštívili nás také Romanovi spoluvýletníci z Ruska, kteří nás obohatili o své kulturně-technické zážitky dokladované nepřeberným množstvím fotek.
Čtvrteční plavbu jsme ukončili vysíleni po 15 km v tábořišti Račice. Tento večer se KPČ omezila pouze na verbální styk s domácím obyvatelstvem a večírek, který započal v bufetu a byl ukončen grilováním všeho, co se dalo požít bez jakýchkoliv negativních následků na našich zdravotních stavech.
V pátek jsme vyrazili s cílem dopádlovat či se nechat donést proudem do Stradonic. Po přistání jsme vyměnili naše vodní dopravní prostředky za suchozemské a přesunuli jsme se do kempu v Berouně. Tento den jsme uvítali KPČ s nadšením, protože naplánovaná prohlídka Koněpruských jeskyní skýtala vidinu chladného, vlhkého, a tudíž i příjemného prostředí. Potravinové deficity jsme odstranili v tamním supermarketu Delvita. Večírek zahájil Martin grilováním a náplní se stala stavba věže z plastikových kelímků na pivo, která dosáhla výšky 57 kusů.
Naše sobotní putování jsme ukončili po 10 km, kdy jsme zakotvili v kempu Karlštejn. Vzhledem k cenám vstupenek na hradě a faktu, že ho již téměř každý nejméně jednou navštívili, vytvořily náplň KPČ petangový turnaj, karban a návštěva místního občerstvovacího stánku.
Do nedělního rána nás probudila hlučná bouřka a déšť. Vzhledem k únavě, která nás skolila, jsme se vzbouřili a odmítli další den strávit na raftech. Náhradním programem se stala opět KPČ - v tomto případě prohlídka Velké a Malé Ameriky, přičemž Malá Amerika nám nakonec nebyla doporučena místními osadníky. Po obědě probíhalo balení stanů, raftů a dalšího kempinkového vybavení a ve dvě hodiny jsme vyrazili k domovu - tedy směr Ořechov u Brna.
Příští rok jsme se rozhodli poctít svou návštěvou cizinu a zdolat Hron.
Vodě zdar a ahooooj!